BONE
THE BLACK BONE
Vlastimil Beránek
Statues tell stories. Yet they do try to keep at least a little secret. In this they resemble living beings, enabling us to interpret the world around us in a most unique manner.
In the long run, humbly, I strive to seek the very essence in things, their innermost principle. It is a treasure deposited somewhere within us. No, the thing is not understanding particularities, details, rather, to establish trust in the principle of existence. We are a part of the complex, unfathomable whole. We look beyond the horizon of imagination and events, in doing so, it is irrelevant whether we look forwards or backwards, to the future or to the past. The retrospectives are sometimes surprising, as the context becomes more blurred with passing time. The river of time has flown freely away and into oblivion.
There is an exception though, concrete and very material findings of non-fossilized wood. What I mean in particular here is subfossil oak, a scarce and inspiring material of which the Black Bone statue has been made. A chance to work with such a unique material is like a prayer, looking for a non-objective, organic form and contents, like a dialogue. After all, the trees whose tops would be blown through by the wind thousands of years B.C. fell lifeless to the ground and have been preserved covered in soil till the present day. These remains of once graceful giants are like relics of long-forgotten happenings, the bones of our predecessors of old. This obvious analogy of graves and bones is close to my heart. The bones invariably and silently relate stories of their past existence. The subfossil oak, thus, is not just material in the commonest sense of the word, but is also a self-contained, intimate legacy of our ancestry.
I regard it as an honour to have a chance to interpret thoughts through this medium. The statue of Black Bone is a proud reminder of our elementary past. I was in search of an abstract shape, an organic form of expression. Much like the two curves vault and define genetical information, just two curves define the Black Bone making an innermost statement that the unshakeable constants of human existence prevail. It is a statement of existence and ephemerality, of hope, responsibility and eternity. It says that our quest for answers, even our failed attemps to find them are the greatest expressions of personal freedom establishing bases to voice new ideas. Let us contemplate our lives and the eternity shall touch our hearts.
BLACK BONE
Vlatimil Beránek
Sochy vyprávějí příběhy. Přesto se snaží uhájit alespoň malé tajemství. Jsou jako živé bytosti. Umožňují nám interpretovat svět kolem nás jedinečným způsobem.
Dlouhodobě pokorně usiluji o hledání podstaty věcí, vnitřního principu. Je uložený někde v nás. Nejde o snahu pochopit jednotlivosti, spíše o utvrzení důvěry v princip existence. Jsme součástí složitého neuchopitelného celku. Nahlížíme za horizont představivosti a horizont událostí. Je přitom jedno, jestli hledíme směrem do budoucna, nebo do minulosti. Pohledy zpět jsou někdy překvapivé, protože s narůstající vzdáleností od události se rozostřují souvislosti. Řeka času tekla svobodně, až odtekla do zapomnění.
Výjimkou a hmatatelnou vzpomínkou jsou nálezy nezkamenělého dřeva. Konkrétně je řeč o subfosilním dubu, vzácném a inspirativním materiálu, ze kterého je vytvořena socha Black Bone. Možnost pracovat s tak unikátním materiálem je jako modlitba, hledání abstraktní, organické formy a obsahu, jako rozhovor. Vždyť stromy, kterým do korun vál vítr tisíce let před naším letopočtem, padly vysílením k zemi a překryté nánosem půdy se uchovaly dodnes. Tyto ostatky kdysi ztepilých velikánů jsou jako relikvie zapomenutých dějů, kosti dávných předků. Analogie hrobů a kostí se nabízí a je mně blízká. Kosti vždy mlčky sdělují příběhy své minulé existence. Subfosilní dub tak není jen materiálem v onom slova smyslu, je i celistvým důvěrným odkazem předků.
Mít možnost jeho prostřednictvím interpretovat myšlenky považuji za čest. Socha Black Bone je hrdou připomínkou naší elementární minulosti. Hledal jsem abstraktní tvar, organickou formu vyjádření. Stejně jako dvě křivky spojují a definují genetickou informaci, jen dvě křivky definují Black Bone a vdechují niterné sdělení. Sdělení, že neochvějné konstanty lidského bytí přetrvávají. Sdělení o existenci a pomíjivosti, naději, odpovědnosti a věčnosti. O tom, že naše hledání i nenacházení je největším projevem osobní svobody, které přináší východiska pro vyjádření nových myšlenek. Zamysleme se nad svým životem a věčnost se dotkne našich srdcí.